12# Erich Maria Remarque: Vítězný oblouk

Erich Maria Remarque: Vítězný oblouk
Imigranti Ravic a Morosov, Paříž 1938

Přešli kolem kameloti s posledním vydáním. Morosov si koupil Paris soir a Intransigeant. Přečetl si titulky a pak noviny odstrčil. „Podvodníci,“ vrčel. „Uvědomil sis už někdy, že žijeme v době podvodníků?“
„Ne. Myslel jsem, že žijeme v době konzerv.“
„Konzerv?“
Ravic ukázal na noviny. „Nemusíme už přemýšlet. Všechno je promyšleno, předžvýkáno a předem procítěno. Konzervy. Jen je otevřít. Třikrát denně doručované do domu. Nic, co bys sám pěstoval, nechal růst, na ohni otázek, pochyb a tužeb si uvařil. Konzervy.“ Ušklíbl se. „Nežijeme lehko, Borisi. Jenom lacino.“
„Žijeme jako podvodníci.“ Morosov pozvedl noviny. „Podívej se na tohle. Budují muniční továrny, protože chtějí mír; koncentrační tábory, protože milují pravdu; spravedlnost je rouškou každé stranické zběsilosti; političtí gangsteři jsou spasitelé a svoboda je veliké slovo všech chamtivců po moci. Falešné mince! Falešné duchovní mince! Lež propagandy. Kuchyňský machiavellismus. Idealismus v rukou podsvětí. Kdyby byli alespoň poctiví -“ Zmačkal noviny a odhodil je.
„Čteme taky příliš mnoho novin v místnostech,“ poznamenal Ravic.
Morosov se zasmál. „Přirozeně. Venku je potřebujeme jenom k rozdělání -“

přispěl(a): ...