"Je to zvláštní: popsal jsem deset stránek a neřekl jsem pravdu - alespoň ne celou pravdu. Když jsem napsal pod datum Nic nového, měl jsem špatné svědomí: drobná příhoda, ani potupná, ani mimořádná, odmítala vylézt. Nic nového. Obdivuji se, jak může člověk lhát tím, že získá rozum na svou stranu. Chcete-li, tak se opravdu nepřihodilo nic nového: dnes ráno ve čtvrt na devět, když jsem vycházel z hotelu Printania, abych se odebral do knihovny, jsem chtěl a nemohl sebrat papír, povalující se na zemi. To je všechno, a dokonce to ani není událost. Ano, ale mám-li říci celou pravdu, hluboce to na mě zapůsobilo: napadlo mě, že už nejsem svobodný. V knihovně jsem se snažil, ale marně, zbavit se té myšlenky. Chtěl jsem před ní utéci do Malbyho kavárny. Doufal jsem, že se ve světle rozplyne. Zůstala však ve mě, tíživá a bolestná; to ona mi naditkovala předcházející stránky.Proč jsem o tom nemluvil? Asi z hrdosti a pak trochu z neobratnosti. Nemám ve zvyku si převypravovat, co se mi stalo, a tak nenalézám správný sled událostí, nerozlišuji , co je důležité. Teď však je s tím konec: přečetl jsem si, co jsem napsal v Malbyho kavárně, a zastyděl se; nechci tajnosti, ani duševní stavy, ani nevyslovitelné; nejsem ani panna, ani kněz, abych si hrál na vnitřní život. Nemám nic zvláštního, co bych řekl: nedokázal jsem sebrat ten papír, toť vše."
přispěla: Cabaret Voltaire
Tak to mě sakra moc nepovzbudilo :) Chtěla jsem napsat něco... no když už ne chytrýho, tak aspoň povznesenýho, a bohužel nejen že se k tomu už necítím nadále povolaná, ale zjišťuju, že fakt nemám co říct. Sartra mám ráda, ale často, když si od něj něco přečtu, dopadám takhle :D
OdpovědětVymazatkaždý máme asi momenty, kdy se sami dokážeme, po letech života, něčím překvapit.
OdpovědětVymazat