úterý 21. září 2010

#10 Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí

   Bude-li se každá vteřina našeho života opakovat nekonečněkrát, jsme přikováni k věčnosti jako Ježíš Kristus ke kříži. Taková představa je hrozná. Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti. To je důvod, proč Nietzche nazýval myšlenku věčného návratu nejtěžším břemenem.
   Je-li věčný návrat nejtěžším břemenem, pak se mohou naše životy jevit na jeho pozadí ve vší nádherné lehkosti.
   Ale je tíha opravdu hrozná a lehkost nádherná?

   Nejtěžší břemeno nás drtí, klesáme pod ním, tiskne nás k zemi. Ale v milostné poezii všech věků žena touží být zatížena břemenem mužského těla. Nejtěžší břemeno je tedy zároveň obrazen nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější, pravdivější.
Naproti tomu absolutní nepřitomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemi, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné.
   Co si tedy máme zvolit? Tíhu, nebo lehkost?

   Nietzche námpřipomíná, že si tuto otáku kladl Parmenides v šestém století před Kristem. Viděl celý svět rozdělen na dvojice protikladů : světlo – tma; jemnost – hrubost; teplo – chlad; bytí – nebytí. Jedne pól protikladu pro něj byl pozitivní ( světlo, teplo, jemnost, bytí ), druhý negativní. Takové rozdělení na pozitivní a negativní pól nám může připadat dětinsky snadné. Až na jedne případ, říká Nietzche: co je pozitivní, tíha nebo lehkost? Parmenides odpověděl: lehkost je pozitivní, tíha negativní.
   Měl pravdu, či ne? To je otázka. Jisté je jedno: protiklad tíha – lehkost je nejtajemnější a nejmnohovýznamnější ze všech protikladů.

přispěla: Veris

8 komentářů:

  1. malá poznámka: Je to úryvek ze začátku knihy. K Parmenidovi se potom ještě jednou vrací, a říká "Už nemůžeme být jako Parmenides". Ta věta mi utkvěla a občas si na ní vzpomenu...
    Už nemůžeme být jako Parmenides.

    OdpovědětVymazat
  2. Toto je pro mě nejlepší pasáž z celé knihy.
    Hlavně ten prostřední odstavec a úplně nejvíc jeho dvě předposlední věty.

    OdpovědětVymazat
  3. leckdy přemýšlím, jestli si to konečně přečíst, nebo to nechat na jindy.

    OdpovědětVymazat
  4. Dana Faltusova: To je zvláštní, protože mě jednoho večera, kdy jsem byla s kamarádama s řecký taverně, napadlo, že dnes je den, kdy mám začít číst Kunderu. Z ničehonic. Tak jsem začala Nesnesitelnou lehkostí, pět minut poté, co jsem jí dočetla jsem začala číst Žert, týden potom Nesmrtelnost a teď (asi po třítýdenní kunderovský pauze, kdy jsem pociťovala mírné abstinenční příznaky) jsem začala číst Směšné lásky: )

    A navíc mám pocit, že tady (v Čechách?) si každej o Kunderovi něco myslí a stojí si za tim, aniž by ho četl. A když jsem něco přečetla, tak jsem zjistila, že vůbec nevim co si mám myslet. Ale každopádně je to zajímavý téma na debatu...

    OdpovědětVymazat
  5. Tahle knížka je krásná, tečka

    OdpovědětVymazat
  6. jedna z nejlepších!

    OdpovědětVymazat
  7. ok, máme ho taky v doporučené četbě k maturitě, takže si ho přidávám do imaginárního spisku :)

    OdpovědětVymazat
  8. Přísáhám, že už to konečně dočtu. Fakt. Z vlastních nedávných zkušeností ovšem musím říct, že lehkost je pozitivní pouze v případě, že si nejsme vědomi tíhy... Dobře, to nedává smysl. Už mlčim. Kundera!! Mimochodem, tenhle blog prostě můžu. Skvělej nápad!

    OdpovědětVymazat