#4: Josef Škvorecký: Reakcionář Kohn

poznámka: část povídky od J. Škvoreckého, chybí trochu drsnější konec, takže koho to zajímá, ať si dohledá;)

Josef Škvorecký: Reakcionář Kohn
(z díla Ze života české společnosti, část Ze života socialistické společnosti)

Z tajného deníku Vasila Machanina,

žáka III. B 2. jedenáctiletky dra Zdeňka Nejedlého v K.

     Do vedlejšího domu přistěhoval se jistý Isidor Kohn, jenž se brzy stal předmětem jednání uličního výboru, jehož můj otec, soudruh Josef Machanin, vedoucí prodejny Textilia n. p. v K., má čest být předsedou. Neboť onen Kohn vlastnil velikého černého kocoura, neděli co neděli mu kupoval šlehačku v ceně 3 Kčs, krmil jej na okně (bydlí v přízemí), a vzbuzoval tak veřejné pohoršení soudružek, které večer co večer sedí naproti pod lípou a kouříce rokují o problémech veřejného zájmu.

     V jejich zastoupení navštívil otec zmíněného Kohna a začal mu to nepěkné počínání vytýkat: ,,Vaše chování, soudruhu Kohne, je chování západnické, a proto reakční. Na Západě krmí bohaté paničky kocoury šlehačkou; mají dokonce zvířecí kliniky a k dovršení všeho i hřbitovy psů. Zatímco chudí tam hladovějí, kocouři se přežírají lahůdkami.'' Soudruh Kohn odpověděl: ,,U nás však není hladovějících chudých.'' ,,Tedy nemá být ani přežírajících se kocourů,'' pravil otec, ,,neboť vše souvisí se vším. Soudružky z uličního výboru, sedící pod lipou, mě upozornily na vaše počínání, pohoršlivé v dobách našich přechodných ekonomických potíží.'' Avšak drzý Kohn odporoval: ,,Soudružky den co den vykouří dvacítku cigaret, což za týden představuje 30 Kčs. Dvě z nich jsou také proslulé tajným pitím a dcera jedné z nich se nachází v ústavu pro výchovu zbloudilých dívek. Zatímco já jsem vdovec, nepiji ani nekouřím, a dopřávám si jediné radosti z pozorování kocoura požírajícího jednou týdně šlehačku v ceně 3 Kčs.''

     ,,A nestydíte se,'' působil naň otec dále, ,,že zatímco byste měl zplodit děti jako každý pracující a jim dopřát šlehačku z našeho bohatého stolu, opatřil jste si pouhého kocoura?'' Kohn nato pravil: ,,Mně nebylo dáno zplodit děti vinou předčasné smrti manželčiny v koncentračním táboře Birkenau.''
     A otec pravil mírněji, avšak o to naléhavěji: ,,Měl jste tedy pojmout jinou manželku, a nikoli kocoura, jehož jste ještě ke všemu dal vykastrovat, takže ani on plodit nemůže. Čímž se stává bytostí z hlediska rozvoje zcela neužitečnou, a naše společnost si už s ním nebude vědět rady. Podívejte se na mně. Já zplodil celkem tři děti a plodil bych dále, nebýt stísněných bytových poměrů.''
     Kohn opět drze pravil (a tím odhalil své antihumánní smýšlení): ,,Mně je milejší můj kocour nežli vaše dítky. Vaše dcera Margaret je smutně známa tetováním na místech dosti intimních a váš syn Adolf, pověstný chuligán, zkopal nedávno sousedova psa, až pošel.'' ,,Můj syn,'' rozhořčil se otec spravedlivě, ,,je hoch společenský, kolektivní, hudebně nadaný. Kdežto vy se straníte lidí a jste nechutným individualistou!''
     ,,Čím více poznávám lidi, tím více miluji zvířata,'' pravil zpátečník Kohn, a tu otec zvýšil hlas a pravil: ,,Teď jste odhalil protilidové ledví. Milujete-li zvířata na úkor lidí, stavíte se na roveň oněch paniček léčících psíky na klinikách.'' ,,Ta myšlenka není moje,'' ušklíbl se Kohn. ,,Řekl to Marx.'' ,,Jestli řekl, řekl to mladý Marx,'' odsekl otec, ,,jenž později zmoudřel.'' A na základě toho poznav, že Kohn zatvrzele setrvává ve svých reakčních názorech a o správných ho nelze poučit, odešel od něho.


Přispěl Jakub Gazárek, který dodává:
    Celá kniha je postavena na tomto typu jemného a inteligentního humoru a přišlo mi docela těžké vybrat jeden ,,nejlepší'' úryvek z celku. Nejvíce propracovaná je poslední část Ze života exilové společnosti, ale na tomto úryvku je vemi dobře vidět jakým pohledem vnímal danou dobu mladý člověk a rovněž, jak se na něm tato doba podepsala. Škvoreckého humor bývá občas přirovnáván k humoru Poláčkovu, a ačkoliv mám oba autory rád, přece jen bych si vždy vybral Ze života české společnosti místo Bylo nás pět.