Knihu Nabarvené ptáče sepsal Jerzy Kosinski jako vzpomínky na své žalostné dětství strávené za války v mnoha polských vesnicích, odkud ho pokaždé vyháněli kvůli jeho židovskému původu. V knize je více drastických momentů a nepochybuji, že i tento úryvek je založen na skutečné události. Co se mě týče, po přečtení jsem se neubránila slzám.Slova od přispěvovatelky na úvod
Jerzy Kosinski: Nabarvené ptáče
Blbá Ludmila ležela na zemi a krvácela. Na jejím zbědovaném zmučeném těle se objevily modré podlitiny. Hlasitě naříkala, vzpínala se, celá se třásla a marně se snažila osvobodit. Jedna z žen k ní přistoupila se zazátkovanou lahví plnou hnědočerné močůvky. Za nevázaného smíchu a hlasitého povzbuzování ostatních žen si klekla Ludmile mezi nohy a vrazila jí celou láhev do násilím zneužité pochvy. Ludmila začala hekat a kvílet jako zvíře. S ženami to ani nehlo. Pak najednou jedna z nich ze všech sil zakopla dno lahve, které vyčnívalo z Ludmilina rozkroku, dovnitř. Ozvaly se tlumené zvuky uvnitř se tříštícího skla. Všechny ženy začaly do Ludmily kopat. Boty a lýtka měly už zastříkané od krve. Když poslední žena zanechala zběsilého kopání, byla Ludmila mrtvá.
poslala: Dana Faltusová
Ukázka dvakrát nepovzbuzuje k dalšímu čtení. Tahle pasáž (a pak mlynářova msta milenci své ženy) jsou zrovna ty, při nichž se kroutí prsy na nohou. Jinak Nabarvené ptáče bezesporu patří k nejsilnějším a výpovědím o 2. světové válce.
OdpovědětVymazatVáclav Marhoul prý chystá filmové zpracování...
OdpovědětVymazato tom jsem četla a jsem na to hrozně zvědavá.
OdpovědětVymazat