Díky zmetkovi jsem objevila cit, o kterém jsem netušila, že ho v sobě člověk má. Navrtal ve mně nenávist závratné hloubky.
Než jsem se s ním setkala, neexistovala jsem doopravdy. Byla jsem pápěrka, chmýří unášené větrem, o které se zakopnout ani nedá, protože je tak tvárné, lehké a poddajné. Teď mám osu, kolem níž se moje existence, nebo to, co se tak tváří, bude otáčet. Byla jsem mu vděčná.
Zmetek mi ukázal jádro mé existence a naučil mě navíc, jak se od sebe oprostit. Proto je můj úhlavní nepřítel.
Pět minut po seznámení s Marcusem jsem si už nedovedla představit život, v němž bych ho neznala. Ta jistota skýtaná spolehlivým nepřítelem – a byl to skutečně obětavý typ. Marcus Bail zůstával o polední přestávce ve třídě sám. Směl se věnovat uklidňující činnosti, která spočívala v třídění prázdných lahví a jejich překládání z jedné basy do druhé. Někdy jsem ho vídala, jak usilovně stříhá noviny. Poprvé jsem pochopila, že nepřátelé odhalují pravdu o nás tím, že nám nastavují zrcadlo. Taky jsem chtěla stříhat a třídit.
poslala: Baruška
to se mi líbí. možná po tom zapátrám.
OdpovědětVymazatDanielle: vždycky jsem ráda, když někoho inspirujeme:)
OdpovědětVymazatOpravdu pekna kniha pro ty, kterym se zvlastni veci libi. a take treba opatrne doporuceni pro ty, kteri maji palahniuka uz totalne octeneho.
OdpovědětVymazat