Stále se vracející věčnost může divákovi připadat hrozná; její aktéři v ní však nalézají uspokojení. Chráněni před špatnými zprávami a nemocemi žijí stále, jako by to bylo poprvé, a nevzpomínají na své předchozí výstupy. Kromě toho v důsledku přestávek vynucených rytmem přílivů není opakování tak drtivé. Zvykl jsem si vídat opakující se život a můj mi připadá nenapravitelně nahodilý. Snaha cokoli napravovat je zbytečná: pro mě neexistuje příště, každý okamžik je jedinečný, odlišný a mnohé se v pozornosti ztrácejí. Jistě, pro obrazy rovněž neexistuje žádné příště (všechny výstupy jsou stejné jako ty první). Lze mít za to, že náš život je jako týden těchto obrazů a že se opakuje v přilehlých světech.Poslala: Kamča
S poznámkou: Napsáno 1940, autor byl nejlepším přítelem Borgese, který k této knize napsal super předmluvu-pojednání o unuděnosti postmoderního člověka.
Krásná obálka Krásná obálka Krásná obálka Krásná obálka Krásná obálka
OdpovědětVymazat