60# Rjú Murakami - V polévce miso

            Lidí pořád přibývalo, a tak jsme se rozhodli, že se přesuneme nahoru na most. Na začátku mostu směrem od Cukidži seděl na vlnité lepence bezdomovec. Měl dětský kočárek napěchovaný zavazadly a kolem něho se šířil nepříjemný zápach. Obloukem jsme se mu vyhnuli. Opřeli jsme se o zábradlí a čekali na odbíjení novoročních zvonů.

            „Zajímalo by mě, kdo z nás dvou je pro společnost škodlivější – já, nebo ten bezdomovec?“ poznamenal Frank. Zeptal jsem se ho, jestli si myslí, že jednotlivci mohou společnosti nějak citelně uškodit.

            „Samozřejmě,“ odpověděl s pohledem upřeným na bezdomovce.

            „Lidi jako já jsou pro společnost určitě škodliví. Jsem úplně jako virus. Víš, jenom nepatrné množství virů vyvolává u lidí nemoci, ale kromě nich existuje ještě bezpočet jiných druhů virů. Jejich úkolem je, stručně řečeno, napomáhat mutacím a vytvářet tak různorodost života. O virech jsem taky přečetl spoustu knížek. To víš, když člověk skoro nepotřebuje spánek, má spoustu času na čtení. Myslím, že kdyby na zeměkouli neexistovaly viry, lidstvo by nikdy nevzniklo. Některé z virů pronikají do našich genů a přímo v nich mění genetické informace. Nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že v budoucnu nevyjde najevo, že virus HIV, který vyvolává AIDS, třeba přepisuje naše genetické kódy tak, jak to je nezbytné pro přežití lidstva. Já se vědomě dopouštím vražd, vyvolávám u ostatních lidí šok a nutím je, aby se nad sebou zamysleli, takže si myslím, že mě svět potřebuje. Ale k čemu je tu on?“ řekl Frank a znovu se podíval na bezdomovce. Ten dál seděl na kusu vlnité lepenky a ani se nepohnul. I když na mostě bylo čím dál víc lidí, kolem něho bylo pořád volno.

            „To neznamená, že by se lidi jako on vzdali touhy žít. Zřekli se jenom komunikace s ostatními. V chudých zemích mají uprchlíky, ale bezdomovci tam nejsou. Bezdomovcům se vlastně žije snadněji než ostatním. Když odmítáš život ve společnosti, musíš odejít někam jinam, vzít na sebe určité riziko. Přinejmenším já jsem tak v životě postupoval. Lidi jako on se nedopouštějí zločinů, ale jenom degenerují. A já začal tyhle degenerované jedince zabíjet.“

Ahoj,
posílám další úryvek..
Po přečtení knížky doporučuju okamžitě zhlédnout např. film Hanami - čas kvetoucích růží, aby se obraz zvráceného Japonska vyvážil krásným pohledem na Fudži a tancem butó..=) A nečíst před spaním!
Zdravím a přeju spoustu čtenářských zážitků=D
Iva