Samota jest dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem. Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha, jehož základové jsou z bolestí a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v Den poslední. A takovýto chrám chová každý ve své duši, kdo poznal, že jest sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest. V každém tom chrámě, jako v arše na vodách opuštění, jsou duše zvířat, a věrně se klanějí Tvůrci. Vedle žertvené dívky pak jest z jedné strany Anděl, z druhé Satan zápasí o ni, někdy podléhá ten, podruhé onen, ale druh druha zahubiti nemůže.
(Rybí šupiny, 1922)
Úzkost
V tmách ozvalo se zalkání,
smrt černé kočky volat slyším,
jíž nikdo živý nepomáhá.
Strast k srdci se mi naklání,
tvář bledne hlubinám i výším
a někdo na ruku mi sahá:
mám bílé kotě na dlani,
oddané důvěře a tiším,
květ oblaku a hrstku blaha...
Jsme dvěma ostny prokláni,
smrt útočištěm je vždy bližším,
naděje jako smrt je naha,
kdo kterou spíše oděje?
Cos trne v každém setkání
nás, smrti, nás a naděje.
___
Duši hostí listopad
chudobou a písní deště.
Mráz už z opuštěných lad
zavolal, a nejde ještě.
Vítr klepe na vod sklo.
Světlo mezi dvěma mraky
jako klíč se zablesklo,
tajemný a křivolaký.
Brána tmy se zachvěla.
Oblak po oblaku sahá.
Svítí v dlani anděla
děsem zkřivený klíč blaha.
(Setba samot, 1936)
Poslala: Daniela
"Pěšinka ptačí náhle ustává,
OdpovědětVymazatpták vznesl se a zůstala jen bílá,
bolestná krása, divá dálava,
v níž stopa Návratu se objevila."
Krásný.
OdpovědětVymazat