51# Václav Hrabě: Blues

jsi klidným požehnáním mého klidu veškerého
pojď a zahřej mé studené myšlenky
ať nahé vyběhnou a nevrátí se až ráno
jsi prokletí které jsem si vyprosil
pro klid své zadlužené duše
pojď a vyprovázej mě
na cestě šílenou bezednou nocí

zatápím v kamnech svazkem básní
abych ještě jednou uviděl horký vzduch
padat na zavřená víčka oken
tak dlouho až na růžence stydnoucí páry
na fialovém nebi skel na chvíli vyvolají
tvou noční tvář zpocenou milováním

jsi soumrak cigaret upálených
k větší slávě tvojí
pojď a zatemni mě nahýma očima
tohle nestydatě kruté ráno
někde přes cestu mé nedospělé mysli
leží tvůj ztracený vlas
jsi dar krutosti který mi byl odepřen
přiď ať se konečně naučím
zabíjet tvým stínem
vtíravý ranní ptačí křik

Poslala: Dana