Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa (2009)
Zajda junior sedí na gauči, hypnotizovaně zírá na televizi a mezi koleny svírá velkou láhev coly. Trpí něčím, co se jmenuje blefaritida neboli zánět očních víček, a došly mu steroidové oční kapky. Oči má nateklé, zhnisané a zarudlé a říká si, že by měl tátu ve vhodnou chvíli poprosit, aby mu koupil kapky nové. Je rád, že jsou všichni ti lidi pryč. Policie. Chlapi ze záchranky. Už ho unavovalo, jak se na něj všichni v jednom kuse dívali a na chodbě si šeptali, jako kdyby byl hluchý. Pořád mu připomínali mámu, a vždycky když si vzpomněl na mámu, měl pocit, jako že se propadne někam do středu země. Pořád dokola se ho ptali, jestli je v pořádku a on se přitom jenom chtěl jen dívat na televizi. Copak tady nemůže mít člověk chvilku klidu?
Toho, že táta vešel do pokoje, si všimne asi v tutéž chvíli, kdy si uvědomí, že mu zapomněl z lednice donést to pivo. Jak na to mohl zapomenout? Tátova tvář připomínala šedivý filc. Chodí nějak jinak, jako kdyby si nebyl tak úplně jistý, čí je tenhle obývák, jako kdyby byl tak trochu v limbu.
„Co je s tím mým pivem?“ vysouká ze sebe Zajda, když usedá vedle Zajdy juniora na gauč.
„Já zapomněl, tati,“ říká Zajda junior. „Byla puštěná televize.“
Přes televizi visí rukáv pohozeného svetru a částečně stíní obraz. Zřejmě dávají zprávy a reportáž pojednává o žirafě z londýnské ZOO, která nehybně leží na boku ve výběhu. Kolem postávají veterináři a ošetřovatelé v holínkách a z žirafího těla se vinou proužky dýmu.
„Proč na to koukáš?“ zeptá se Zajda. Myslí tím zprávy. Nenapadá ho, na co jiného by se mohl zeptat.
Chlapec zamžiká, aby si ochladil oči, přejede si čelo hřbetem ruky a řekne: „Do té žirafy uhodil blesk, tati. V zoologický. V Africe na savaně se to stává celkem často. Každou chvíli to nějaká schytá. Fungujou jako hromosvod. V jednu chvíli se klidně pasou, a za vteřinu jsou tuhý.“
Zajda svého syna slyší, ale jeho hlas jako by k němu pronikal odněkud z daleka, v žaludku mu dutě zakručí a on si uvědomí, že od snídaně nejedl a že asi bude mít hlad. Zvedne jednu z krabic na pizzu, která se vrší na konferenčním stolku, a otevře ji. Zamává si s ní pod nosem.
fajn knížka, ale vybrala bych nějakou lepší pasáž.
OdpovědětVymazatnejzvláštnější pro mě bylo, že když jsem tu knížku dočetla, jako bych díky posledním řádkům pochopila všechno, co se nám nick snažil sdělit. ale vysvětlit to slovy nedokážu.
Koukám, že mezi paní Bovary a Dalloway to vypadá na napínavý těsný souboj!
OdpovědětVymazatTak nezapomeňtě hlasovat, do konce ankety zbývá 11 dní;)