V bambusech,
čeřených větrem
před mými okny,
šumí vodopád.
Lupínek květů švestkových
za lupínkem
na sníh -
tak padají má písmena
na papír.
Mandarinek vůně
vyprchá,
jínění v slunci
pohasne -
jen písmena,
jež tady maluji,
jsou věčná.
To vím já:
Li Po
Li Po
(701 – 762)
ze sbírky Nové zpěvy staré Číny, přeložil Bohumil Mathesius
poslala: Dana Faltusová
:) no je to krásné!
OdpovědětVymazatJe to tak, kdysi jsem taky hltal Zpěvy staré Ćíny.
OdpovědětVymazatMáš pěknou knihovnu. Svazky ze všech stran.