Dneska jsem si ho vytáhla u maturity, takže si to neodpustím:)
Jan Amos Komenský: Labyrint světa a Ráj srdce
UZDA VŠETEČNOSTI. I pohledím sobě na tu uzdu, a aj, sšitá byla z řemení Všetečnosti, a udidla její byla z železa Urputnosti v předsevzetích, a porozuměl sem, že k prohlédání světa ne jako prvé dobrovolně půjdu, ale těkavostí a neukojitedlností mysli své násilně tažen budu.
BRYLLE MÁMENÍ. Vtom druhý vůdce z druhého boku: „A já tobě tyto oculáry,“ dí, „daruji, skrze něž se na svět dívati budeš.“ I vstrčil mi brylle na nos, skrze něž já hledě, hned všecko před sebou jinak vidím. Měly zajisté tu moc (jakž sem potom mnohokrát zpruboval), že skrze ně hledícímu věc daleká blízká a blízká daleká; malá veliká a veliká malá; mrzutá krásná a krásná mrzutá; černá bílá a bílá černá etc. se zdála. I porozuměl sem, žeť sobě nezle Mámení říkati dá, když takové brylle dělati a lidem vstavovati umí.
- růžové brýle -
SLOŽENÉ Z DOMNĚNÍ A ZVYKU. Byly pak brylle ty, jakž sem potom vyrozuměl, z skla Domnění vykroužleny; a rámcové, v nichž byly ufasované, byli z rohu, jenž Zvyk slove.
Vstrčil mi je pak, na mé štěstí, křivě jaksi: takže mi plně na oči nedoléhaly, a já hlavy přizdvihna a zraku podnesa, čistě přirozeně na věc hleděti sem mohl. Čemuž sem rád byl a sám v sobě myslil: Ač ste mi usta sevřeli a oči zastřeli, věřím však svému Bohu, že mi rozumu a mysli nesvážete. Půjduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo.
přidala:
Cabaret Voltaire
Slepá láska matky k dítěti, hloupá, slepá pýcha namyšleného otce na jeho synáčka, slepé, bezuzdné dychtění mladé, marnivé ženy po špercích a obdivných pohledech můžů - všechny tyto pudy, všechna tato dětinství, všechny tyto prosté, pošetilé, ale nesmírně silné, životaschopné, silně se prosazující pudy a žádostivosti nebyly pro Siddhárthu teď už dětinstvím, viděl, jak lidé pro ně žijí, jak se kvůli nim nekonečně snaží, podnikají cesty, vedou války, nekonečně trpí, nekonečně snášejí, a dokázal je za to milovat, viděl život, živoucí a nezničitelný, brahma v každé jejích vášni, v každém jejich činu.
Omlouvám se za delší neaktivitu. Není však způsobena jen tím, že jsem zavalena prací k maturitě, ale i tím, že mi od vás již dloho nic nepřišlo. Tak neváhejte, popadněte nejbližší (vašemu srdci, samozřejmně) knihu a podělte se:)
Otevírám dveře. Dovnitř se hrne opuchlý kluk se zakrváceným čelem a říká: "Kámo, pusť mě, potřebuju se vychcat. Všechno ti vodpouštím. Nemáš voheň? Ta kráva mě nechala. Dneska vodpoledne. A víš s kým šuká? S mým bráchou. Sám mi to řekl. Nechala tě někdy nějaká?"
Nevěřte v náhodu. Buďte si vědomi, že každý zaujímáte důležité místo, pro které jste byli schválně stvořeni, a že vás v něm nemůže nikdo nahradit. Každý váš skutek je spočten a vaše jména a vaše podoby jsou stvořené pro věčnost...
